|
Smyčový kvartet č.5 (1985), 12´, Supraphon, rec.: CRo Praha
Prem.: 22.3.1987, Dvořákova síň Rudolfina, Pražákovo kvarteto
Jedním z členů naší skladatelské skupiny, která se po léta pravidelně
scházela s cílem poznávat a hodnotit svou i cizí hudbu, byl Michal Zenkl.
Jeho nečekaná smrt v 28 letech byla velkým šokem. Činnost naší skupiny
pokračovala dále, občas se na našich schůzkách samozřejmě na Michala
vzpomínalo. Čas letěl, jeho obraz se postupujícími lety proměňoval v jistá
schémata, až se vlastně skutečný Michal někde rozpustil v pár
sentimentálních vzpomínkách. A právě tento proces, do jisté mé nové
poznání toho, jak se velmi rychle vytrácí v naší paměti skutečnost a
pravda a zaujímají je legendy, je obsahem mého dalšího smyčcového
kvarteta. I když tedy někde v pozadí této skladby je citový dojem ze smrti
generačního vrstevníka, vlastním obsahem je ona časem se měnící vzpomínka.
Tentokrát jsem zvolil jednovětou koncepci. Základem je sled variací.
Jejich průběh sleduje rozvrh sonátové formy s jejím kontrastem více témat
(zde jde o výrazově odlišnou variaci tématu), provedením, reprisou. Z
jiného pohledu lze také na postup variací nahlížet jako na cyklus, v
kterém je obsažena pomalá věta, dramatické allegro, scherzo. Téma je
měněno poměrně značně (např. kolega Václav Felix mi řekl po premiéře, že
zde žádné variace neslyšel), nicméně např. jeho třídílný obrys je
dodržován. Stran užitého hudebního jazyka odráží 5. kvartet plně mou
dosavadní dráhu s jejími dvěma metodickými řadami. Nevzdal jsem se zde
různých prvků z takzvané Musica Nova, ale zároveň jsem se snažil být
srozumitelný a přehledný.
|
|