Sextet pro hoboj, harfu a smyčcové kvarteto – Hrubínovské
variace (1999), 23´,
man. CD: Radioservis

I. Je v nás prostá touha - žít (Z Hirošimy). Molto moderato
II. Mají v hlavě všedních starostí jako much (Z Variace na loňskou romanci). Allegro molto vivo e risoluto
III. Copak je možné, že smrt zevšední? (Z Romance pro křídlovku) Adagio molto
IV. Neboť kdyby zašel chlapec v muži, nic by nezbylo z lásky, nic by nezbylo z poezie (Ze Syrinxu). Allegro risoluto
Prem.: 19.1.2000., Dvořákovasíň Rudolfina, Jana Brožková-hoboj, Jana Boušková – harfa, Kociánovo kvarteto
Sergej Prokofjev v jedné ze svých životopisných statí píše, že jeho tvorba se odehrává v několika – částečně i odlišných – tvůrčích liniích. Myslím, že takové linie má každý autor. I já jsem v rozličných dobách svého skladatelského vývoje preferoval tu něco, tu zas něco odlišného. Momentálně upozaďovaná stránka tvůrčího profilu – jedna z oněch prokofjevovských „linií“- ale vždy dřímala a čekala na své probuzení.
Už od pubertálních let jsem ve svém komponování často uplatňoval lyrické hudební obrazy. Byla to nejintimnější část mého kompozičního já charakterizovaná snahou o intenzivní melodiku a „šťavnatou“ harmonii. Už od zmiňovaných pubertálních let jsem nosil v srdci abstraktní představu nanejvýš lyrické skladby, která měla být manifestačním extraktem tohoto typu mého myšlení. Po provedení mého Klavírního kvintetu v Komorním spolku při české filharmonii jsem byl vyzván jeho tehdejším předsedou Karlem Mlejnkem, ať pro spolek připravím další své provedení a byla mi dána zcela volná ruka v obsazení. Dávná touha napsat superlyrickou skladbu se přihlásila. Původní myšlenka však samozřejmě doznala změny – nebyl jsem již pubertální kluk, blížila se má padesátka, nicméně velký kus „tristanovské“ touhy v člověku zůstal i přes životní „okorávání“, „okusování“ mladistvých ideálů životní praxí, přes ubíjení „Tristana v nás“ povinnostmi. Největší životní komplikaci v době práce na mé nové skladbě znamenala ovšem závažná nemoc mé ženy. Těch nabývaných a zas ztrácených nadějí! Těch okamžiků strachu! Těžko se v tomto prostředí lovil z duše onen kluk puberťák okouzlený světem, životem před sebou, jak ho po léta uchovávala zamýšlená koncepce lyrické kompozice. Přesto jsem se do toho pustil. Možnost jistého provedení v Komorním spolku byla lákavá. Vznikl tak můj Sextet s nezvyklým obsazením: smyčcové kvarteto, hoboj, harfa.
1. věta sextetu, to je ten mladík plný ideálů. Dlouhé lyrické melodie, chorálové harmonie, „lákající“ hlas hoboje. 2. věta – to jsou ty desítky, stovky povinností, které v nás ubíjejí to lepší. „Štěkající“ hoboj, v kadenci do úmoru opakující některé melodické obraty, harfa zavalující nás svými glissandy, nemelodická punktuální plocha, ze které se nemůžeme vymotat. 3. věta – je nemoc mé ženy, všechny úzkostné pocity člověka, který se bojí o svého partnera. V ponticellu smyčců se nás šklebí mahlerovský smuteční pochod, při vysokém hoboji je naše duše sevřená a ubitá. Harfová kadence těžce se osvobozující od intonace smutečního pochodu uvozuje 4. větu - allegro bojovně odhodlané neztratit toho „puberťáka“ s ideály v nás. Nastoupená cesta je úspěšná. Nejprve jen v malých průnicích, ale stále častěji se vrací obraty, takty, plochy z prvé věty. Skladba končí v tom samém snivém duchu, v kterém končila v 1. větě.
Teprve po dokončení sextetu jsem vyhledal v Hrubínově díle citáty, které přibližovaly mimohudební obsah, které nyní stojí v záhlaví každé z vět a které také daly celé kompozici podtitul. Premiéra sexteta s hvězdným obsazením byla poslední premiérou, které se má žena zúčastnila. To jsme ještě žili v naději, že vše dobře dopadne. Později se energicky zasadila o natočení skladby a její vydání na mém autorském CD. Při natáčení, kterého se zúčastnila, již naše naděje na její uzdravení hasla. Co si asi, ona, která velmi dobře cítila hudbu, myslela, když slyšela ty mahlerovské smuteční pochody ve 3. větě?

Noty ke stažení