Scherzo pro housle a klavír (1979), 6´, ČHF
Prem.: 23.1.1980, Rytířský sál tehdejšího Ministerstva kultury (dnes Senát)
Antonín Novák - housle, Jiří Holeňa – klavír

Český hudební fond v 70. a 80. letech hojně objednával skladby pro interpretační soutěže, kdy měla být vždy jedna z povinných skladeb novinka. V rámci takovéto akce vzniklo i mé Scherzo pro housle a klavír. V době, kdy jsem skladbu komponoval jsem intenzivně žil vstřebáváním prvků Nové hudby. Scherzo je tím značně poznamenáno: Rytmicky zcela nepravidelné a překvapivé členění hudebního toku, drsnější harmonie, to jsou znaky této hudby. Její pochopení vyžaduje značného soustředění a posluchačova úsilí. Velmi brzy jsem dospěl k náhledu, že tentýž hudební obsah lze při pevném vědomí sepjetí formy a obsahu, vyjádřit i jednodušeji a stravitelněji.
Při jednom z reprizování Scherza v sále Atrium byla přítomna koncertu i má žena Miluška. Jen skladba se svými rytmy a harmoniemi začala, vytřeštila oči, opřela se se zkříženýma rukama o volné sedadlo před sebou a zcela vyděšeně řekla: „Co to je?“ Její postoj vyjadřoval, jak je vůbec možné takovouhle hudbu napsat. Myslím, že dala najevo plně pocit inteligentního hudebníka. O publiku nechci ani uvažovat. Skoro vše ve skladbě je nakomponováno schválně jinak, než je očekáváno. Takováto filosofie komponování nemusí vést ke špatným koncům. Zde je toho „jinak“ ale příliš mnoho, a hlavně ho nebylo zapotřebí. Právě spousty toho „jinak“ dovedly vážnou hudbu do dnešní krize.