Scherzo pro 5 violoncell (1988), 6´ man.

Skladatel občas podlehne touze vyhovět nějaké nabídce interpretů, ale nemá čas, nebo soustředění, nebo mu to dokonce momentálně nekomponuje (vznešeně se tomu říká tvůrčí krize). Pak sáhne k náhradnímu řešení: upraví něco ze své dřívější hudby. Tak tomu je i mého scherza pro 5 violoncell: je to úprava 2. věty z mé Symfonie D dur, ke které jsem přikomponoval trio.