|
Chorálová sonáta pro varhany (2000), 14´, man. rec.: ČRo Praha
Chorálové preludium - chorálová předehra – Introdukce a chorálová fuga
Prem.: 8.11. 2001, Sál Martinů, Petr Rajnoha
Jednoho dne někdy v polovině roku 2000 jsem si vzpomenul, že příštího roku
by bylo 100 let mému učiteli varhan, dr, Josefu Kubáňovi. Tento skromný
muž se usídlil v mém vědomí jako nejlepší učitel mého života. Jakou měl
úžasnou metodičnost při výuce, jakou citlivost vůči problémům žáka, jak
poctivě promýšlel všechna pedagogická úskalí interpretované skladby, jak
uměl přes základní měkkost své povahy žákovi, když toho bylo zapotřebí,
vyčinit, Té lidskosti v něm! Pojal jsem úmysl napsat mu k tomuto jubileu
oslavnou skladbu. Jak jinak než pro varhany. Oblíbeným žánrem „Pepíčka“
Kubáně byly chorálové předehry. Osnovou skladby tedy měly být různé typy
chorálových předeher. Najít Cantus firmus, „kantík“, jak dr. Kubán něžně
říkával dalo trochu práce, nakonec jsem zvolil obecně známou píseň Bože
před Tvou velebností. Hlavně proto, že jí zkomponoval velký Kubáňův vzor z
mládí: příbramský varhaník Robert Führer.
Začal jsem volnou větou, kde jsem si na sebe vymyslel značné
kontrapunktické okovy: kolorovanou melodii cantu firmu budou doprovázet
dva střední hlasy v kánonu a jako bas bude v určitém postupu po
harmonických stupních uváděna ostinátní myšlenka. Dalo to velkého
vymýšlení. Někde je faktura trochu chtěná (kdo by takovéto „fígle“ uměl
nakomponovat přirozeně? Jediný J. S. Bach a možná Mozart, kdyby o to
stál), a ke konci věta hrozí únavností. Vím ale, že by větu Josef Kubáň
právě pro její kontrapunktické vymoženosti ocenil. Začátek této věty jsem
psal na naší chatě. Pracoval jsem v patře u malých kláves a občas se šel
na balkon podívat na mou ženu Milušku, která seděla ve tmě u
vyhasínajícího ohniště a hleděla do nebe plného srpnových hvězd. Na co
myslela? Věděla, že se jí potřetí vrátila nemoc, která není vyléčitelná.
Nestěžovala si, nenaříkala, jen mlčela. Ještě toho večera jsem jí před
spaním, tak, jak jsem to někdy míval ve zvyku, nakomponovaný kus přehrál.
Něco málo k tomu řekla, ale viděl jsem, že je duchem jinde. Dokončení věty
se již nedožila. Byl to náš poslední večer na chatě, za 15 dní na to
Miluška zemřela. Nejenom proto, také proto, že jsme se s Miluškou poznali
ve třídě dr. Kubáně, byl nám za svědka na svatbě, když ovdověl, měli jsme
ho doma na Štědrý den a pro mnoho dalšího jsem do introdukce finální věty
včlenil do pedálu malý citát písničky Dobrú noc má milá jako výraz
skladatelského rozloučení s milovanou manželkou.
Krajní části sonáty pracují s písní Bože před Tvou velebností každá jinak.
Prvá věta má půdorys variací. Finální po fantasijně, leč z cantu utvořeném
vstupu je fugou, kdy téma je odvozeno z hlavy melodie písně. Snažil jsem
se nepsat „falešné“ kontrapunkty, tj. takové, které by byly pouhými
vyfigurovanými harmonickými hlasy. Sonáta vrcholí – jak ostatně jinak – v
tutti citovanou celou písní.
|
|