|
Když zašla cesta. Cyklus písní pro soprán a klavír na texty Jana Hory
(1972), 17´,
Panton, rec.: Panton
Všecko je krásné, Struny ve větru, Šetřte láskou, Vzpomeň si vzpomeň
Prem.: 1. píseň: 21.1.1973, Zámek v Roztokách u Prahy, Zuzana Hejlová –
zpěv,Jan Valta- klavír. Celý cyklus: 28.2.1973, Městská knihovna Praha,
Jana Jonášová – zpěv, Jan Valta - klavír
Prvé roky studií skladby na AMU jsem byl poměrně zaskočen požadavky školy.
Nedařilo se mi komponovat tak, jak to bylo prostředím katedry skladby
vyžadováno. S ne zcela plným nadšením jsem komponoval pro „hodiny“ u
profesora a vedle toho si psal svoje doma v soukromí. Hodiny u učitele
ovšem měly svůj nezaměnitelný význam, protože tam jsem skutečně získával
skladatelské dovednosti. Ty se pak promítaly i do prací „domácích“. Teprve
ke konci studií, kdy profesor „povolil otěže“ a do jisté míry mne nechal
dělat, co chci, kdy jsem ovšem také nalezl v soukromém komponování nějakou
cestu, jsem obě linie propojil. Prvou skladbou tohoto typu je písňový
cyklus Když zašla cesta. Na počátku byla jedna píseň (je to nyní vstupní
píseň cyklu), kterou jsem napsal na výzvu spolužačky. O něco později jsem
pak doplnil tři další písně. Mým vzorem zde do jisté míry byly Mahlerovy
Písně potulného tovaryše. Podle jejich příkladu také 3. píseň byla velmi
dramatická. Když byla Jana Jonášová písně zazpívat Jiřímu Pauerovi, mému
učiteli kompozice, sdělila mu svůj názor, že hudba 3. písně neodpovídá
povaze textu. Bránil jsem své řešení poukazem na celkovou koncepci s
nutnými kontrasty mezi jednotlivými písněmi, neuspěl jsem však. Jiří Pauer
mě nabádal, že mám hlasu interpreta naslouchat a měl mě k tomu, abych
píseň přepracoval. Jen nerad jsem tak učinil. I když asi druhá verse
odpovídá svou větší jemností zhudebňovanému textu, z hlediska celku byla
porušena zamýšlená linie, kdy od 1. k 3. písně stoupala dramatická linie,
a ve čtvrté se toto stoupání odehrálo zhuštěně znovu v rámci jedné části.
Třetí píseň je takto příliš výrazově blízká písni druhé, což znevýhodňuje
celek. Bůhvíproč jsem se nikdy nepokusil do cyklu vrátit mou původní 3.
píseň, i když se Když zašla cesta poměrně hodněkrát reprizovala.
S těmito písněmi jsem měl docela štěstí. Jednak při nich prvně ustaly
kritické nájezdy starších spolužáků ve škole, jednak dostaly cenu v 1.
ročníku skladatelské soutěže mladých pořádané Ministerstvem kultury a jako
takové byly vydány jak v notách, tak na gramofonové desce. Dnes vidím
tento cyklus už jako velmi vzdálenou kapitolu mého života. Napsal jsem od
té doby několik cyklů dalších a prošel klikatým autorským vývojem. Myslím
si, že ale docela přesně zrcadlí mou tehdejší duši i se svým asi značně
naivním pathosem.
|
|