Když zašla cesta. Cyklus písní pro soprán a klavír na texty Jana Hory (1972), 17´,
Panton, rec.: Panton
Všecko je krásné, Struny ve větru, Šetřte láskou, Vzpomeň si vzpomeň
Prem.: 1. píseň: 21.1.1973, Zámek v Roztokách u Prahy, Zuzana Hejlová – zpěv,Jan Valta- klavír. Celý cyklus: 28.2.1973, Městská knihovna Praha, Jana Jonášová – zpěv, Jan Valta - klavír

Prvé roky studií skladby na AMU jsem byl poměrně zaskočen požadavky školy. Nedařilo se mi komponovat tak, jak to bylo prostředím katedry skladby vyžadováno. S ne zcela plným nadšením jsem komponoval pro „hodiny“ u profesora a vedle toho si psal svoje doma v soukromí. Hodiny u učitele ovšem měly svůj nezaměnitelný význam, protože tam jsem skutečně získával skladatelské dovednosti. Ty se pak promítaly i do prací „domácích“. Teprve ke konci studií, kdy profesor „povolil otěže“ a do jisté míry mne nechal dělat, co chci, kdy jsem ovšem také nalezl v soukromém komponování nějakou cestu, jsem obě linie propojil. Prvou skladbou tohoto typu je písňový cyklus Když zašla cesta. Na počátku byla jedna píseň (je to nyní vstupní píseň cyklu), kterou jsem napsal na výzvu spolužačky. O něco později jsem pak doplnil tři další písně. Mým vzorem zde do jisté míry byly Mahlerovy Písně potulného tovaryše. Podle jejich příkladu také 3. píseň byla velmi dramatická. Když byla Jana Jonášová písně zazpívat Jiřímu Pauerovi, mému učiteli kompozice, sdělila mu svůj názor, že hudba 3. písně neodpovídá povaze textu. Bránil jsem své řešení poukazem na celkovou koncepci s nutnými kontrasty mezi jednotlivými písněmi, neuspěl jsem však. Jiří Pauer mě nabádal, že mám hlasu interpreta naslouchat a měl mě k tomu, abych píseň přepracoval. Jen nerad jsem tak učinil. I když asi druhá verse odpovídá svou větší jemností zhudebňovanému textu, z hlediska celku byla porušena zamýšlená linie, kdy od 1. k 3. písně stoupala dramatická linie, a ve čtvrté se toto stoupání odehrálo zhuštěně znovu v rámci jedné části. Třetí píseň je takto příliš výrazově blízká písni druhé, což znevýhodňuje celek. Bůhvíproč jsem se nikdy nepokusil do cyklu vrátit mou původní 3. píseň, i když se Když zašla cesta poměrně hodněkrát reprizovala.
S těmito písněmi jsem měl docela štěstí. Jednak při nich prvně ustaly kritické nájezdy starších spolužáků ve škole, jednak dostaly cenu v 1. ročníku skladatelské soutěže mladých pořádané Ministerstvem kultury a jako takové byly vydány jak v notách, tak na gramofonové desce. Dnes vidím tento cyklus už jako velmi vzdálenou kapitolu mého života. Napsal jsem od té doby několik cyklů dalších a prošel klikatým autorským vývojem. Myslím si, že ale docela přesně zrcadlí mou tehdejší duši i se svým asi značně naivním pathosem.