V krajině vzpomínání. Cyklus písní pro vyšší hlas a klavír na texty Františka Branislava (1977), 12´, Panton, rec.: Panton
Verse pro vyšší hlas a smyčcový orchestr (1986). Mat.: ČHF
Až jednou, Svatební, Vzpomínáš, Žít možná budem, Učíš děti zpívat, Láska, Až jednou, O tobě
Prem.: 3.3.1978, Dvořákova síň Rudolfina, Jana Jonášová – zpěv, Jiří Pokorný – klavír

Součástí plánovité řady skladeb, kterými jsem chtěl po ukončení studií dále prohlubovat svůj kompoziční um, byl také nový písňový cyklus. Svým způsobem jsem v těch letech díky svému zaměstnání korepetitora v divadle získal právě ve vokální oblasti co nejvíce podnětů. Texty jsem nalezl v něžné lyrice Františka Branislava. S vdovou po tomto básníkovi se vzdáleně přátelil můj tchán, sám jsem jí znal ještě z doby, kdy jsem chodil do hudební školy ve Voršilské ulici a kde ona vedla dramatický kroužek. Pro koncepci písňového cyklu jsem zvolil možná nezvyklé textové řešení: milostné texty určené básníkově manželce si po letech zpívá co by vzpomínku sama manželka už jako vdova. Proto tedy název V krajině vzpomínání a hlavně proto milostné verše určené ženě zpívá ženský hlas. Mnohem pevněji, než v předchozích cyklech jsem také provázal celkovou stavbu: Předposlední píseň je reprisou prvé, závěrečná je codou a pointou celku. Celý cyklus jakoby tonálně „visel“ na dominantě a teprve codová píseň si „sedne“ na tóniku. Dále jsem se snažil jednotlivé písně odlišit ve „filosofii“ vokální linie: některým částím dominuje vokální linie, jinde je hlavním pásmem doprovázející klavír a zpěv je nesen spíše recitativní melodikou, jedna část je pouze pro hlas bez klavíru…
Premiéra na Týdnu nové tvorby prošla relativně bez většího ohlasu. Nicméně poté cyklus poměrně bohatě žil, zpívala ho řada zpěvaček, i mužské hlasy se písní ujaly. V krajině vzpomínání patří mezi mé nejlyričtější a „nejněžnější“ skladby. Dlouho jsem po jejich dokončení - dbalý kumštýřské etiky, že každá další skladba v žánru má být pokrokem na cestě k pomyslné dokonalosti -, nevstupoval na pole písňových cyklů.