|
V krajině vzpomínání. Cyklus písní pro vyšší hlas a klavír na texty
Františka Branislava (1977), 12´, Panton, rec.: Panton
Verse pro vyšší hlas a smyčcový orchestr (1986). Mat.: ČHF
Až jednou, Svatební, Vzpomínáš, Žít možná budem, Učíš děti zpívat, Láska,
Až jednou, O tobě
Prem.: 3.3.1978, Dvořákova síň Rudolfina, Jana Jonášová – zpěv, Jiří
Pokorný – klavír
Součástí plánovité řady skladeb, kterými jsem chtěl po ukončení studií
dále prohlubovat svůj kompoziční um, byl také nový písňový cyklus. Svým
způsobem jsem v těch letech díky svému zaměstnání korepetitora v divadle
získal právě ve vokální oblasti co nejvíce podnětů. Texty jsem nalezl v
něžné lyrice Františka Branislava. S vdovou po tomto básníkovi se vzdáleně
přátelil můj tchán, sám jsem jí znal ještě z doby, kdy jsem chodil do
hudební školy ve Voršilské ulici a kde ona vedla dramatický kroužek. Pro
koncepci písňového cyklu jsem zvolil možná nezvyklé textové řešení:
milostné texty určené básníkově manželce si po letech zpívá co by
vzpomínku sama manželka už jako vdova. Proto tedy název V krajině
vzpomínání a hlavně proto milostné verše určené ženě zpívá ženský hlas.
Mnohem pevněji, než v předchozích cyklech jsem také provázal celkovou
stavbu: Předposlední píseň je reprisou prvé, závěrečná je codou a pointou
celku. Celý cyklus jakoby tonálně „visel“ na dominantě a teprve codová
píseň si „sedne“ na tóniku. Dále jsem se snažil jednotlivé písně odlišit
ve „filosofii“ vokální linie: některým částím dominuje vokální linie,
jinde je hlavním pásmem doprovázející klavír a zpěv je nesen spíše
recitativní melodikou, jedna část je pouze pro hlas bez klavíru…
Premiéra na Týdnu nové tvorby prošla relativně bez většího ohlasu. Nicméně
poté cyklus poměrně bohatě žil, zpívala ho řada zpěvaček, i mužské hlasy
se písní ujaly. V krajině vzpomínání patří mezi mé nejlyričtější a
„nejněžnější“ skladby. Dlouho jsem po jejich dokončení - dbalý kumštýřské
etiky, že každá další skladba v žánru má být pokrokem na cestě k pomyslné
dokonalosti -, nevstupoval na pole písňových cyklů.
|
|