|
Karneval světa. Předehra (1983), 13´, mat.:ČHF, CD: Radioservis
2,Picc.solo, 2, 2(Es), 2, - 4, 2, 3, 1 – Timp. Batt.5 – Archi
Prem.:22.3.1985 (předpremiéra Karlovy Vary, Lázně III.), vlastní
prem.:23.3.1985 Rudolfinum, Karlovarský symf. orch., dir. Radomil Eliška
Po vytvoření a provedení Symfonie Es dur jsem plánoval v dlouhodobějším
časovém horizontu napsat pokračování této symfonie v podobě dalších
symfonií. Každá z těchto nových symfonií měla mít před sebou jednovětou
orchestrální studii. Tím spíše, že jsem měl potřebu za pomoci vytvoření
několika menších skladeb osvojit si nový, jednodušší a lapidárnější styl.
Tak vznikla předehra s názvem Karneval světa. Od září 1980 jsem pracoval
jako tajemník na Svazu skladatelů, kde jsem měl možnost pozorovat zblízka
svět umělců a kde jsem postupně pronikal i do nejrůznějších záhybů myšlení
jednotlivců. Jejich touhy byly často více rázu společenského, než čistě
uměleckého, často byly sobecké, neohlížející se na druhé, často
neodpovídaly realitě. Měl jsem místy pocit, že svět kumštýřů – a přeneseně
pak svět celý – je aréna, kde se snaží jeden pohltit druhého, kde slušné
jednání znamená být vyřazen z kola. Jak nevzpomenout na Komenského
Labyrint a ráj světa. Jak nevzpomenout na díla, jejichž hlavní myšlenkou
je obdobný pocit: na Candida, Idiota. Tak mne napadlo dát svým pozorováním
průchod v jednověté skladbě, kde slabý jedinec (sólová piccola) je
postaven do složitého a často nepřátelského kolotání světa (orchestr).
Sólista na vrcholu věty vychrlí své nadávky, ale svět to příliš nezajímá.
Jediné, co zbývá nějak se snažit v duchu čistého ideálu (homofonní plochy
smyčců) zabránit nejhoršímu (Coda s inversí vstupního pasivního,
snílkovského tématu piccoly).
Docela s obavami o vyznění orchestrální skladby v „jednodušším stylu“ jsem
cestoval do Karlových Varů, kde se odehrávaly zkoušky na premiéru. Retuše
kompozici neminuly, zejména vstupní orchestrálnáí plocha prvého „kolotání“
světa mi přišla už příliš primitivní, byť jsem chtěl touto velkou
jednoduchostí naznačit bezduchost tohoto jevu. Naštěstí následovalo
premiéru dost repris, kde jsem měl možnost leccos opravovat. Nicméně
stavebně byl celek snad uchopen od počátku v zásadě dobře.
Jen jako raritu zaznamenávám, že od jednoho dosti „angažovaného“, leč také
dosti sebestředného kolegy byl učiněn pokus premiéře Karnevalu světa v
roce 1985 zamezit s odůvodněním, že se skladbu s takovým titulem nehodí
provozovat v roce 40. výročí osvobození Sovětskou armádou. Byl však velmi
rychle umlčen Janem Seidelem. Tato minizáležitost nemající větší váhu
patří typicky právě k onomu „karnevalu světa“. Největšího pochopení se
snad dostalo Karnevalu světa ve Frankfurtu nad Odrou, kde shodou okolností
hrál part piccoly jediný černoch v orchestru.
Noty ke stažení
|
|