Serenáda na témata českých koled (2004) 28´ mat.: author
2,2,2,2.-2,2,0,0,- Timp.- Archi
V 1. roce studií konzervatoře, kdy jsem ještě ani nenavštěvoval hodiny kompozice, jsem napsal serenádu pro orchestr mozartovského typu užívající za tématický základ – obdobně, jako známý dechový kvintet Václava Trojana – české vánoční koledy. Tento výtvor je pochopitelně poznamenaný stavem mého tehdejšího umění, spíše tedy neumění. Rozvíjení témat je mechanické, vůbec jsem si nevěděl rady s provedením v 1. větě, závěrečné rondo tvoří bez tvůrčího nápadu k sobě přistavené melodie, souzvukový řád je zcela v zajetí klasické harmonie. Velmi rychle jsem pochopil, že s touto skladbou se nemohu prezentovat. Svou myšlenku takovéto vánoční serenády jsem měl ale nadále rád. Ležela někde na dně mých skladatelských choutek celá desetiletí. Tu a tam, jsem pomyslel na nové znění takovéto serenády. Teprve v mých 54ti letech došlo k realizaci. Vliv na to měly myslím i zanícené debaty o hudbě s rozhlasovým kolegou Liborem Dřevikovským, vášnivým to zastáncem doby klasicismu. Dalším, zcela introvertním, motorem k vytvoření skladby byly vzpomínky na několik ideálně krásně prožitých vánočních svátků v dobách, kdy ještě byla celá má rodina pohromadě v domácím hnízdě. Nejprve ve formě jakéhosi pokusu, jak to půjde, jsem opatrně začal rozvíjet od mládí stanovené hlavní téma 1. věty: koledu Pastýři nespěte, jejíž melodická i formální stavba mi připadala být předurčena být v čele allegrové věty. Dlouho jsem se nemohl trefit s jejím dalším rozvíjením, podobně, jako jsem nemohl trefit vstup a celý vůbec charakter pomalé věty. Práci přerušila zakázka na orchestrální skladbu, z níž vznikl obraz Kassandra a Trojský kůň. Po dokončení této kompozice jsem k serenádě vrátil a pomalu se vše začalo rozsvětlovat. Nakonec mne jako málokterá práce vytváření vánoční serenády nesmírně těšilo. 1. větě jsem představil pomalý úvod, jakési vynořování se krásných vzpomínek z mlh zapomnění. Ve vlastní allegrové větě jsem použil obdobný efekt, jako v obrazu Kassandra: pomyslný děj se postupně rozkládá, jakoby krásné vzpomínky hořkly. Formálně je to vytvořeno tak, že obvyklou klasicistní repetici sonátové expozice jsem vykomponoval nově (už tak učinil např. Mahler v 1. větě 9. symfonie), a to právě mírně „rozloženě“ – s disonantnějšími harmoniemi, s méně pravidelným průběhem hudebních frází. Jestiže prvá expozice je kopií klasicistního typu hudby, je 2. expozice replikou neoklasicismu. Následující provedení v tomto procesu pokračuje, nalezneme tu prvky punktualismu i jiných takzvaných moderních technik 20. století. Práce na tomto předem určeném vlastním abstraktním zadání nebyla jednoduchá, protože jsem si usmyslel, že vše musí přitom být v rámci serenády, tedy skladby, jejíž vyznění má být příjemné. Vrchol věty rozpadlý obraz znova poskládá: až v extatickém výrazu se tu předvádí oslava vánoc. Reprisa vedlejšího tématu (koleda Co to znamená, medle, aj nového) je nastylizována do podoby bezpečné hlubiny evropské hudby: je přetvořena na bachovský chorál.
2. věta kromě toho, že je „citovkou“ (zde je centrum oné vzpomínky na uplynulé krásné vánoce), má také svůj čistě artistní program: v řadě variací se postupně zjevují z původní abstrakce do konkrétna obrysy koledy Já bych rád k Betlému, která pak v plné parádě zazní na vrcholu. Odsud se zase postupně noříme do mlhy (variace jsou pozpátku reprizovány).
3. věta přinese v základním dílu kromě tak trošičku úmyslně ironizované menuetové stylizace (lze si zde představit loutkové divadlo s jeho patosem i naivností) v triu vánočně obligátní pastorální intonace. Vše je pak prokládáno kontrastními vsuvkami citací známých vánočních kompozic minulosti, v triu pak všech možných pastorálních míst z klasické hudby. Sled citací vyvrcholí – jak jinak v Čechách – vstupní motiv Rybovy České mše vánoční.
4. věta rondové stavby je nesena třemi zcela odlišnými prvky: Základem je klasická koleda Tedy poženem, jejíž první fráze je ovšem stylizována v duchu nejnovější minimal music. Jako kontrapunkt do 2. fráze koledy zasahují citáty nejstarší evropské hudby: vánočního gregoriánského chorálu. Z rozvernosti, až rozjívenosti hudební tok dvakrát přeskočí do citací Beethovenovy Pastorální symfonie. Před závěrem zazní kratičké citové adagio, poděkování za ty uplynulé krásné chvilky, které nám bylo dopřáno prožít.

Noty ke stažení