Pohádka o smrčku pro dětský sbor, vypravěče a malý orchestr (1975), 23´
mat. + rec.: CRo Praha
1,1,0,1,-0,0,0,0,- Campanelli –, Coro di bambini, - Archi
Mnohokrát v životě jsem se zachoval v životě tak, že jsem si nevážil nějakého relativního dobrodiní, naopak jsem si ještě stěžoval s poukazem na nějaké malé nedostatky. Pak ale přišla větší pohroma, a náhle člověk pochopil, jak mu vlastně bylo dobře. O tom je Andersenova Pohádka o smrčku. Jako jistý sebezpytný duševní operační řez jsem sepsal na námět zmiňované Andersenovy pohádky relativně rozsáhlou kantátu. Bylo to v době, kdy jsem pracoval v Národním divadle jako korepetitor a v kompozici mě vzrušovaly otázky uchopení vokálního textu: otázka moderního recitativu, moderní vokální melodie, otázku doprovodu vokální hudby. atd. Byla tedy práce na kantátě také jistou studií v eventuelní budoucí větší práci hudebně dramatického typu. Dr.Jan Králík, s kterým jsem tehdy intenzivně spolupracoval na mnoha projektech, mi ochotně sepsal libreto a já pilně komponoval. Skladba je dost obtížná na intonaci a vůbec nevím, zda by bylo možné provést ji koncertně. Spíše jsem od prvopočátku počítal s rozhlasovou realizací, ke které také 3 roky po vzniku došlo.
Kromě nevýhody obtížnosti veřejného provedení (ne, že by však bylo zcela vyloučené) má skladba ještě jistý obsahový „zádrhel“: Jako moralita je dětem v plném myšlenkovém dosahu nedostupná, jako pohádka má „zmrazující“ konec v podobě pálení smrčku v rámci pálení čarodějnic. Má snad ale své hudební kvality ve stavbě a v nalezení adekvátní hudby k mnoha situacím, které libreto vytvořilo. V tomto smyslu snad nejde jen o studii, ale i o svébytné dílo.