Cesta světnicí. Kantáta pro baryton, mužský sbor a orchestr na text Františka Hrubína (1978) 17´, mat.:CHF, rec.: Supraphon
2Picc, 2Ci, 3(Bscl), 3 – 4, 3, 3, 1 – Timp. Batt 4, Arp. – Archi
prem.: 17.3.1979 Rudolfinum, Mužská část Smíšeného sboru Čsl. Rozhlasu (sbrm. Jan Maria Dobrodinský), Státní symf. orch. Gottwaldov, baryton: Dalibor Jedlička, dir. Otakar Trhlík
Jednoho dne v létě 1978 jsem zapomněl jako tehdejší zaměstnanec Československého rozhlasu objednat na vysílací pracoviště nějaký pásek. Můj šéf ve snaze mě uchránit nepříjemností šel se mnou do kanceláře, kde jsem do té doby nikdy nebyl, a kde se dala věc zachránit. K mému údivu měla patřičná pracovnice na stěně nad svým stolem pověšenou fotografii mé sestřenice Jiřiny, která tou dobou byla již 22 let mrtvá. Zemřela v 21 letech na leukémii. S patřičnou paní jsme se domluvili, že bývaly s mou příbuznou za mlada velké kamarádky, a ona si jí takto dojemně po celá ta léta připomínala. Byl jsem ty dny doma sám a příhoda mě dovedla do zvláštního rozpoložení plného vzpomínek na všechny ty mrtvé, které v mých 28 letech lemovaly můj život: především to byly má matka zemřelá v mých devíti a právě sestřenice Jiřina. Krátce po úmrtí Jiřiny jsem pro nemoc mé matky musel žít u otcovy sestry, kde se žilo pod příkrovem smutku z nedávného úmrtí dcery. Denně jsme s tetou chodili dát „Jiřince“ na hrob květiny, hřbitov byl místem, kde jsem byl častěji, než na hřišti. Nechci se tím po letech litovat, Pán Bůh chraň! Chci jen navodit atmosféru vzpomínek, které se mi toho dne všechny zasuté dennodením aktuálním životem vynořily, a které vedly k okamžitému „osvícení“ napsat kantátu Cesta světnicí. Jak se to občas v momentě inspirace stane, měl jsem najednou před sebou celou koncepci skladby. Nádherná Hrubínova báseň z cyklu Černá dennice mi posloužila jako textový podklad a já se dal do nadšené práce. Kalkuloval jsem s tím, že by mohla být kantáta provedena v březnu příštího roku na Týdnu nové tvorby, ve dnech, na které připadalo 20. výročí úmrtí mé matky. Můj „kalkul“ vyšel a Cesta světnicí byla skutečně 2 dny před oním 20. výročím provedena.
Určitým vzorem pro hudební stavbu kantáty mi bylo Kabeláčovo Mystérium času s jeho postupným zrychlováním hudebního proudu až k vrcholu a zpětné „couvání“ k výchozímu stavu. Text jsem si rozdělil do několika oddílů, které pak odpovídají jednotlivým velkým blokům hudby. Přiznám se, že mám toto své hudební dítě rád, i když vidím mnohé jeho nedokonalosti. Doufám, že v životě stihnu ještě mnohé opravit. Základní „filosofii“ vztahu textu a hudebního obsahu, kdy je nejčastěji nositelem hudebního sdělení orchestr a sbor recitativním způsobem zpívá text, což bylo tu a tam předmětem kritiky, měnit nebudu. Je to podstatou díla. Na kritiku lze odpovědět: I takto to lze udělat.