|
Cesta světnicí. Kantáta pro baryton, mužský sbor a orchestr na text
Františka Hrubína (1978) 17´, mat.:CHF, rec.: Supraphon
2Picc, 2Ci, 3(Bscl), 3 – 4, 3, 3, 1 – Timp. Batt 4, Arp. – Archi
prem.: 17.3.1979 Rudolfinum, Mužská část Smíšeného sboru Čsl. Rozhlasu
(sbrm. Jan Maria Dobrodinský), Státní symf. orch. Gottwaldov, baryton:
Dalibor Jedlička, dir. Otakar Trhlík
Jednoho dne v létě 1978 jsem zapomněl jako tehdejší zaměstnanec
Československého rozhlasu objednat na vysílací pracoviště nějaký pásek.
Můj šéf ve snaze mě uchránit nepříjemností šel se mnou do kanceláře, kde
jsem do té doby nikdy nebyl, a kde se dala věc zachránit. K mému údivu
měla patřičná pracovnice na stěně nad svým stolem pověšenou fotografii mé
sestřenice Jiřiny, která tou dobou byla již 22 let mrtvá. Zemřela v 21
letech na leukémii. S patřičnou paní jsme se domluvili, že bývaly s mou
příbuznou za mlada velké kamarádky, a ona si jí takto dojemně po celá ta
léta připomínala. Byl jsem ty dny doma sám a příhoda mě dovedla do
zvláštního rozpoložení plného vzpomínek na všechny ty mrtvé, které v mých
28 letech lemovaly můj život: především to byly má matka zemřelá v mých
devíti a právě sestřenice Jiřina. Krátce po úmrtí Jiřiny jsem pro nemoc mé
matky musel žít u otcovy sestry, kde se žilo pod příkrovem smutku z
nedávného úmrtí dcery. Denně jsme s tetou chodili dát „Jiřince“ na hrob
květiny, hřbitov byl místem, kde jsem byl častěji, než na hřišti. Nechci
se tím po letech litovat, Pán Bůh chraň! Chci jen navodit atmosféru
vzpomínek, které se mi toho dne všechny zasuté dennodením aktuálním
životem vynořily, a které vedly k okamžitému „osvícení“ napsat kantátu
Cesta světnicí. Jak se to občas v momentě inspirace stane, měl jsem
najednou před sebou celou koncepci skladby. Nádherná Hrubínova báseň z
cyklu Černá dennice mi posloužila jako textový podklad a já se dal do
nadšené práce. Kalkuloval jsem s tím, že by mohla být kantáta provedena v
březnu příštího roku na Týdnu nové tvorby, ve dnech, na které připadalo
20. výročí úmrtí mé matky. Můj „kalkul“ vyšel a Cesta světnicí byla
skutečně 2 dny před oním 20. výročím provedena.
Určitým vzorem pro hudební stavbu kantáty mi bylo Kabeláčovo Mystérium
času s jeho postupným zrychlováním hudebního proudu až k vrcholu a zpětné
„couvání“ k výchozímu stavu. Text jsem si rozdělil do několika oddílů,
které pak odpovídají jednotlivým velkým blokům hudby. Přiznám se, že mám
toto své hudební dítě rád, i když vidím mnohé jeho nedokonalosti. Doufám,
že v životě stihnu ještě mnohé opravit. Základní „filosofii“ vztahu textu
a hudebního obsahu, kdy je nejčastěji nositelem hudebního sdělení orchestr
a sbor recitativním způsobem zpívá text, což bylo tu a tam předmětem
kritiky, měnit nebudu. Je to podstatou díla. Na kritiku lze odpovědět: I
takto to lze udělat.
|
|