Smyčový kvartet č.1 (1972), 20´, man., mat.. autor
Allegro moderato, Adagio, Allegro molto vivo
Prem.: 23.3.1972, Malý sál Rudolfina, Kvarteto Českých filharmoniků

Měřím-li svou skladatelskou cestu počtem studijních pokusů, je překvapivé, že kromě zcela raného pokusu z mých 14ti let, jsem napsal smyčcový kvartet, tento základní žánr evropské hudby, žánr, kterému se pilně věnovaly všechny mé velké vzory, napsal až jako studijní práci na AMU. Osnovy studia skladby kvartet vyžadovaly, a já ho tedy začal psát. Jaké koncepční zadání jsem si stanovil tyto cíle: Krajní rychlé věty třívětého celku jsem chtěl odlišit tak, že prvá věta měla být maximálně soustředěná v užití nepatrného počtu melodických segmentů, naopak třetí měla být košatě postavena na řadě motivů. Šlo o takový rozdíl, který vykazují prvé věty Osudové a Eroicy. Střední věta měla obsahovat jistý experiment: 1. housle, viola a violoncello budou hrát pomalou větu, 2. housle s dusítkem budou do toho hrát lehoučké scherzo. Na papíře to vypadá krásně, v praxi však nebylo lehké napsat. Dnes si myslím, že jsem tehdy nedisponoval dostatečnou skladatelskou technikou na to, abych obdobnou koncepci zvládl na 100%. Výsledek nebyl zcela přesvědčivý: Vedle míst působivých zde byla řada ploch, kde současné znění volní věty a scherzo působily jako zmatek. Kromě toho je celá skladba poznamenána ještě zcela nenalezeným souzvukovým řádem. Možná je také trochu zbytečně dlouhá. Občas mám potřebu, dal-li jsem do řady svých kvartet tento s číslem 1, se ke skladbě vrátit a „vyčistit“ ji.
Můj učitel Jiří Pauer mi doporučil, abych se pro provedení kvartetu obrátil na hráče České filharmonie. Myslím, že se jim do studia mé skladby moc nechtělo. V prvé fázi oponovali špatně čitelným provozovacím materiálem. Pořídil jsem tedy rychle nový, psaný zkušeným notografem. Pak se zas trochu báli 2. věty, která jim přišla zmatečná. Už to vypadalo, že skladba provedena nebude, najednou se ale něco změnilo a hráči provedení přislíbili. Dodnes mám ve vzpomínkách jistou pachuť momentů, kdy jsem s hráči jednal: na jedné straně byli velmi noblesní, na druhé straně vyzařovali postoj nadřazeného, někoho, kdo si je dobře vědom, že hraje v našem 1. orchestru, a že jednají se skladatelským cucákem. Nakonec si ale nemůžu stěžovat. Kvartet zahráli skvěle a jejich výkon byl rozhodně lepší, než výkon můj.