Smyčový kvartet č.5 (1985), 12´, Supraphon, rec.: CRo Praha
Prem.: 22.3.1987, Dvořákova síň Rudolfina, Pražákovo kvarteto

Jedním z členů naší skladatelské skupiny, která se po léta pravidelně scházela s cílem poznávat a hodnotit svou i cizí hudbu, byl Michal Zenkl. Jeho nečekaná smrt v 28 letech byla velkým šokem. Činnost naší skupiny pokračovala dále, občas se na našich schůzkách samozřejmě na Michala vzpomínalo. Čas letěl, jeho obraz se postupujícími lety proměňoval v jistá schémata, až se vlastně skutečný Michal někde rozpustil v pár sentimentálních vzpomínkách. A právě tento proces, do jisté mé nové poznání toho, jak se velmi rychle vytrácí v naší paměti skutečnost a pravda a zaujímají je legendy, je obsahem mého dalšího smyčcového kvarteta. I když tedy někde v pozadí této skladby je citový dojem ze smrti generačního vrstevníka, vlastním obsahem je ona časem se měnící vzpomínka. Tentokrát jsem zvolil jednovětou koncepci. Základem je sled variací. Jejich průběh sleduje rozvrh sonátové formy s jejím kontrastem více témat (zde jde o výrazově odlišnou variaci tématu), provedením, reprisou. Z jiného pohledu lze také na postup variací nahlížet jako na cyklus, v kterém je obsažena pomalá věta, dramatické allegro, scherzo. Téma je měněno poměrně značně (např. kolega Václav Felix mi řekl po premiéře, že zde žádné variace neslyšel), nicméně např. jeho třídílný obrys je dodržován. Stran užitého hudebního jazyka odráží 5. kvartet plně mou dosavadní dráhu s jejími dvěma metodickými řadami. Nevzdal jsem se zde různých prvků z takzvané Musica Nova, ale zároveň jsem se snažil být srozumitelný a přehledný.