Album. Cyklus jedenácti klavírních momentek posbíraných v okolí mého bydliště (1988),
33´, man., rec.: CRo Praha

1. Introdukce. Královské Vinohrady - důstojná patricijská čtvrť, jejíž secesní fasády jsou již poněkud omšelé.
2. Scherzo. Kluci hrají v parku fotbal. Někteří přitom sní o tom, že jednou budou hrát za reprezentační mužstvo. Jejich sny se ale časem rozplynou.
3. Adagio. Stařenka si dává v cukrárně dort a myslí na to, jak před mnoha a mnoha lety tančila v protější kavárně. Sladkost a vzpomínky jsou už její jediná radost.
4. Sollenne e Allegretto. Poledne. Úředníci jdou plni starostí o prosperitu svého podniku na oběd.
5. Furioso. Pán se rozčiluje před obchodem, že zase koupil zmetek.
6. Marciale. U přítele. Klábosíme, trochu si děláme legraci, ale také vážně přemýšlíme o tom, jak se bránit lidské hlouposti, nadutosti, zbabělosti, či chamtivosti.
7. Nocturno I. Na lavičce v parku sedí milenci a nevnímají okolní svět. Těší se na to, že spolu pojedou na country festival.
8. Danza. Diskotéka proběhla v pohodě.
9. Nocturno II. K ránu se zvedá vítr a je bouřlivěji. Z vinárny jdou hlasitě povykující cizinci.
10. Allegro noc brio. V pražských hospůdkách se semele všechno. Mluví se tu o politice, o sportu, o ženách - na co si kdo vzpomene. Nevyřeší se tu většinou nic, ale přesto stojí za to chodit sem udržovat lidskou pospolitost.
11. Finale. Můj dům - můj hrad.
Prem.: 14.2.1994, Smetanovo muzeum, Jaromír Klepáč
Album pro klavír jsem napsal v roce 1988. Podnětů pro vznik této mé nejrozměrnější komorní skladby bylo několik:
1) Po řadě kompozic sonátového typu jsem chtěl pro změnu napsat něco založeného na jiném stavebném myšlení.
2) V době přípravných prací na Albu jsem se intenzivně zabýval Goyovým dílem. Jeho Caprichos mě velmi oslovily a ovlivnily tvářnost Alba. Je to znát na názvech jednotlivých částí skladby i na jejich „filosofii“.
3) Byl zde konkrétní, v podstatě velmi malicherný, podnět: Při nákupu v cukrárně u hotelu Flora jsem pozoroval starou babku, kterak s nevýslovnou slastí jí sladkosti. „Je to už její jediná radost v životě?“ jsem si říkal. „A jaký ten život asi byl?“. Tyto úvahy se staly podkladem 3.části cyklu.
Posluchač si může dle vlastních choutek vykládat mimohudební obsah jednotlivých vět - vymezený poměrně přesně goyovskými názvy - jak vážně, tak ironicky.
K těmto podnětům musím přidat ještě jednu: Album je do jisté míry „odvoláním“ mé symfonietty Proměna z roku 1976. Proměna sdělovala mé odhodlání podnícené hlavně činností naší skladatelské skupiny a také vlastními pozorováními zapojit se aktivně do ovlivňování běhu světa. Řada následujících skladeb včetně tří symfonií, dalších orchestrálních titulů, i mnoha komorních kompozic pak výsledky tohoto úsilí mapovaly.
Album svými malými obrázky mimo jiné rekapituluje prošlou cestu a vynáší pointu: Můj dům – můj hrad. Je to podrobení se poznání, že jedinec - byť obklopen pár přátelskými dušemi - je slabý na to, aby změnil běh světa. Vývoj událostí je ovládán temnými silami, které nejsou k přečtení, které jsou skryty, takže svým způsobem není s kým bojovat. Boj tisíců protichůdných sil, názorů, jedinců je tak složitý, že ho nelze „rozmotat“. A pokud na nějakém malém poli máte možnost prosadit svůj názor, nedojdete vděku. Je tolik rozdílných postojů, že je vždy nejde víc těch, kteří budou kritizovat. A tak je nejlepší v tichosti si dělat své, z etických důvodů neohrožovat druhé, ale také se nesnažit protivné názory přetáhnout na svou stranu.
Tento pesimismus, který možná mnohé děsí, byl podepřen řadou zkušeností a možná i tušením událostí, které přijdou. Byla to doba, kdy jsem definitivně zjistil, že kvůli sobeckým osobním zájmečkům jsou lidé schopni obětovat velké myšlenky, kdy jsem nezvratně dospěl k náhledu o tom, jak jsou široké vrstvy obyvatelstva manipulovatelné, když si to ti, co ovládají patřičné „páky“ usmyslí, kdy jsem viděl, jak lidé toho nehodní jsou oslavováni jako ti morálně čistí a jak hodní a slušní lidé jsou v lepším případě opomíjeni a necháváni na holičkách, v horším případě v zájmu někoho, či něčeho vláčeni jako údajní darebáci. Byla to doba, kdy jsem prožil z těsné blízkosti pro mne dodnes nepochopitelnou a nevyložitelnou „Aféru OSA“, kde se mnohé z toho, co abstraktně popisuji odehrálo v konkrétní rovině. Tušení pak spočívalo v tom, že to, co jsem v roce kompozice Alba viděl jen v náznacích a v malém, o pár měsíců později vyvřelo s neskutečnou silou.
Útěk ke svým knihám, ke svým notám a nahrávkám, ke svým nejbližším se mi jevil jediným možným řešením. Od té doby už mé skladby „špatnost“ světa jen konstatují, ale nechtějí ho napravovat, nanejvýš hledají osobní východisko.

Noty ke stažení