Co v sobě skrýváš. Cyklus písní na texty současných českých básníků (1976), 10´,
man., rec.: ČRo Praha
Dítě (Dana Dostálová), Dětská kresba (Vladimír Brandejs), Mé otcovství (Jiří Stegbauer)
Prem.: 16.5.1976, Dvořákova síň Rudolfina – Pražské jaro, Dalibor Jedlička – zpěv, Jiří Pokorný – klavír

Doba, kdy jsem pracoval jako korepetitor v Národním divadle byla dobou, kdy jsem byl velmi okouzlen lidským hlasem. Není divu. Denně jsem ho slyšel na korepeticích v hudbě všeho druhu sbíral tak zkušenosti, jak pro něj komponovat. Byl jsem na počátku své umělecké dráhy – plný ideálů. Snil jsem o budoucích operách a metodicky se na ně chystal v několika studiích. Jednou z nich byl nový písňový cyklus, který má za podklad úvahy o tom, co asi vyroste z malého dítěte, které jsme měli tenkrát čerstvě doma. Kromě „bezpečněji“ vedené vokální linie se také projevila v cyklu větší pozornost zhudebňovanému textu a také mé tehdejší studium hudební řeči Oliviera Messiaena. V písních nalezneme messiaenovské mody a některé rytmické nepravidelnosti.
Co v sobě skrýváš bylo překvapivě premiérováno na Pražském jaru. Jan Seidel, tehdejší předseda tohoto festivalu vymyslel, že bude v jeho rámci koncert mladých skladatelů a dál nám - několika generačním vrstevníkům - zcela volnou ruku v tom, co chceme nechat na koncertu provozovat. Byl jsem rád, že mohu uplatnit novinku.Byl jsem už tou dobou v zabydlen v Národním divadle a znal dobře všechny pěvce. Myslel jsem na jednoho, který byl znám jako dobrý a pohotový interpret soudobé hudby. Přišel jsem na něj, ale dost ošklivě mě odbyl s tím, že nemá čas. Jiří Pokorný, výborný klavírista a tehdy můj šéf v divadle mi poradil obrátit se tedy na Dalibora Jedličku. Ten souhlasil. Jen za několik hodin jsem potkal onoho prvého zpěváka. Opět trochu povýšeným způsobem mi řekl: „Dej mi ty noty, já Ti tam nějak z listu na tom koncertě odezpívám.“ Zcela bezelstně jsem mu odpověděl, že jsem už dohodnut s panem Jedličkou. Ani jsem si v ten moment neuvědomoval, že dávám onomu odmítavému zpěvákovi tak trochu políček. Ale nezasloužil si to za ten návrh „odezpívání z listu“?