|
|
|||
|
Karneval světa. Předehra (1983), 13´, mat.:ČHF, CD: Radioservis 2,Picc.solo, 2, 2(Es), 2, - 4, 2, 3, 1 – Timp. Batt.5 – Archi Prem.:22.3.1985 (předpremiéra Karlovy Vary, Lázně III.), vlastní prem.:23.3.1985 Rudolfinum, Karlovarský symf. orch., dir. Radomil Eliška Po vytvoření a provedení Symfonie Es dur jsem plánoval v dlouhodobějším časovém horizontu napsat pokračování této symfonie v podobě dalších symfonií. Každá z těchto nových symfonií měla mít před sebou jednovětou orchestrální studii. Tím spíše, že jsem měl potřebu za pomoci vytvoření několika menších skladeb osvojit si nový, jednodušší a lapidárnější styl. Tak vznikla předehra s názvem Karneval světa. Od září 1980 jsem pracoval jako tajemník na Svazu skladatelů, kde jsem měl možnost pozorovat zblízka svět umělců a kde jsem postupně pronikal i do nejrůznějších záhybů myšlení jednotlivců. Jejich touhy byly často více rázu společenského, než čistě uměleckého, často byly sobecké, neohlížející se na druhé, často neodpovídaly realitě. Měl jsem místy pocit, že svět kumštýřů – a přeneseně pak svět celý – je aréna, kde se snaží jeden pohltit druhého, kde slušné jednání znamená být vyřazen z kola. Jak nevzpomenout na Komenského Labyrint a ráj světa. Jak nevzpomenout na díla, jejichž hlavní myšlenkou je obdobný pocit: na Candida, Idiota. Tak mne napadlo dát svým pozorováním průchod v jednověté skladbě, kde slabý jedinec (sólová piccola) je postaven do složitého a často nepřátelského kolotání světa (orchestr). Sólista na vrcholu věty vychrlí své nadávky, ale svět to příliš nezajímá. Jediné, co zbývá nějak se snažit v duchu čistého ideálu (homofonní plochy smyčců) zabránit nejhoršímu (Coda s inversí vstupního pasivního, snílkovského tématu piccoly). Docela s obavami o vyznění orchestrální skladby v „jednodušším stylu“ jsem cestoval do Karlových Varů, kde se odehrávaly zkoušky na premiéru. Retuše kompozici neminuly, zejména vstupní orchestrálnáí plocha prvého „kolotání“ světa mi přišla už příliš primitivní, byť jsem chtěl touto velkou jednoduchostí naznačit bezduchost tohoto jevu. Naštěstí následovalo premiéru dost repris, kde jsem měl možnost leccos opravovat. Nicméně stavebně byl celek snad uchopen od počátku v zásadě dobře. Jen jako raritu zaznamenávám, že od jednoho dosti „angažovaného“, leč také dosti sebestředného kolegy byl učiněn pokus premiéře Karnevalu světa v roce 1985 zamezit s odůvodněním, že se skladbu s takovým titulem nehodí provozovat v roce 40. výročí osvobození Sovětskou armádou. Byl však velmi rychle umlčen Janem Seidelem. Tato minizáležitost nemající větší váhu patří typicky právě k onomu „karnevalu světa“. Největšího pochopení se snad dostalo Karnevalu světa ve Frankfurtu nad Odrou, kde shodou okolností hrál part piccoly jediný černoch v orchestru. |
||
