|
Sonáta lásky k životu pro sólo baryton a smyčcový orchestr (1975)
15´, CHF, rec.:CRo Praha
Adagio molto, Vivace, Pesante, Allegro molto vivo
Prem.: 21.4.1976, Rudolfinum, Ostravská filharmonie, baryton:Jindřich
Majtner, dir.: František Daniel
Jsem po celý život vášnivým čtenářem. Hledání textů k vokální hudbě (a
taky výborný češtinář na konzervatoři Josef Vlček) mě dovedlo k
vyhledávání poezie. Dlouhé období jsem byl obdivovatelem poezie a díla
Františka Hrubína. Jeho verše mě pak také osvobozovaly od neradostného
pobytu při výkonu povinné základní služby. Jeho báseň Zpěv lásky k životu
o tom, jak za všech nepříznivých okolností je třeba hledat pozitivní vztah
k životu a radovat se z něj jsem pak začal v této době zhudebňovat. Text
jsem rozdělil na čtyři oddíly, které byly hudebně rozvrženy do sonátového
cyklu, kdy vlastní sonátová forma byla až v poslední větě, kdy prvá a
třetí věty byly pomalé a druhá část byla lehoučkým scherzem. I když to
nebylo obecně nic objevného, sám pro sebe jsem tu objevil jisté intonace,
melodické obraty, jisté harmonie, které v sobě měly náznak „tristanovské“
touhy.
Ve své době znamenala tato má skladba můj autorský úspěch, který později
překryly skladby jiné. Dnes se obávám trochu její jisté naivity, která
ovšem nemusí každému vadit. Ostatně kde je hranice mezi upřímností a
naivitou?
|
|