Crescendo. Cyklus písní pro baryton a orchestr na texty čínské staré poesie (2001), 17´ rec.: ČRo, mat.: Triga
2picc,2ci,2bscl,2cfg,-2,2,3,0,- Timp., Batt.(3 sonatori), Celesta, barytono solo, Archi
Prem.: 14.11.2002, Plzeň, Sál Měšťanské besedy, Solo zpěv J.Moravec, Plzeňská filharmonie, dir.: Hynek Farkač
Pianissimo. Svět nic nedá - Piano. Když tady byla – Mezzoforte Stejně let, stejně běd – Forte. Piju, co mi stačí dech – Fortissimo. Po zmrzlých pláních – Coda. Tak chci žít
Během natáčení mé Serenaty notturny v Plzeňském studiu jsme se krásně umělecky sblížili s dirigentem Hynkem Farkačem. Má hudba se mu líbila a vyzval mě ke kompozici písňového cyklu pro některého z mladých pěvců s cílem premiérovat skladbu na jednom z koncertů v Plzni. Tentokrát jsem zcela utekl od společenských problémů, tak častého to mimohudebního podkladu mých kompozic. Texty jsem vybíral tak, abych reflektoval mou tehdejší osobní situaci: Stále jsem truchlil po zemřelé manželce Milušce (1. zcela depresivní píseň, druhá – útěšná vzpomínka). Maskoval jsem to přede světem a často navenek „šaškoval“ (3. píseň o dvou stařících, kteří si hrají na mladé). Našly by se u mě i okamžiky útěku do alkoholního opojení (4. píseň). Nejsložitější je závěrečná píseň: Obrazy dramatického světa střídá třikrát milostná výzva k nové partnerce, s níž se právě rodil křehký vztah. Vrchol písně tvoří instrumentální tutti plocha postavená na inversi – opaku právě vstupní melodie pesimistické 1. písně. Codu celého cyklu tvoří z hloubi do výše pomalu stoupající melodie s textem vyjadřujícím jisté smíření se světem na pozadí až strašidelného tikání budíku – postupujícího času, kterému nikdo neunikne. Protože každá píseň je vždy o stupínek hlasitější, nazval jsem podle tohoto vnějškového znaku skladbu zcela nečínsky Crescendo. Věnování cyklu zní Milušce a Janě, tedy mým dvěma manželkám, což výrazně charakterizuje, kdo že jsou ty adresátky zhudebňovaných textů..