|
Crescendo. Cyklus písní pro baryton a orchestr na texty čínské staré
poesie (2001), 17´ rec.: ČRo, mat.: Triga
2picc,2ci,2bscl,2cfg,-2,2,3,0,- Timp., Batt.(3 sonatori), Celesta,
barytono solo, Archi
Prem.: 14.11.2002, Plzeň, Sál Měšťanské besedy, Solo zpěv J.Moravec,
Plzeňská filharmonie, dir.: Hynek Farkač
Pianissimo. Svět nic nedá - Piano. Když tady byla – Mezzoforte Stejně let,
stejně běd – Forte. Piju, co mi stačí dech – Fortissimo. Po zmrzlých
pláních – Coda. Tak chci žít
Během natáčení mé Serenaty notturny v Plzeňském studiu jsme se krásně
umělecky sblížili s dirigentem Hynkem Farkačem. Má hudba se mu líbila a
vyzval mě ke kompozici písňového cyklu pro některého z mladých pěvců s
cílem premiérovat skladbu na jednom z koncertů v Plzni. Tentokrát jsem
zcela utekl od společenských problémů, tak častého to mimohudebního
podkladu mých kompozic. Texty jsem vybíral tak, abych reflektoval mou
tehdejší osobní situaci: Stále jsem truchlil po zemřelé manželce Milušce
(1. zcela depresivní píseň, druhá – útěšná vzpomínka). Maskoval jsem to
přede světem a často navenek „šaškoval“ (3. píseň o dvou stařících, kteří
si hrají na mladé). Našly by se u mě i okamžiky útěku do alkoholního
opojení (4. píseň). Nejsložitější je závěrečná píseň: Obrazy dramatického
světa střídá třikrát milostná výzva k nové partnerce, s níž se právě rodil
křehký vztah. Vrchol písně tvoří instrumentální tutti plocha postavená na
inversi – opaku právě vstupní melodie pesimistické 1. písně. Codu celého
cyklu tvoří z hloubi do výše pomalu stoupající melodie s textem
vyjadřujícím jisté smíření se světem na pozadí až strašidelného tikání
budíku – postupujícího času, kterému nikdo neunikne. Protože každá píseň
je vždy o stupínek hlasitější, nazval jsem podle tohoto vnějškového znaku
skladbu zcela nečínsky Crescendo. Věnování cyklu zní Milušce a Janě, tedy
mým dvěma manželkám, což výrazně charakterizuje, kdo že jsou ty adresátky
zhudebňovaných textů..
|
|